Můj příběh
Od dětství mám rád motoristický sport, před 15 lety jsem jej zkombinoval s fotografováním. Focení mi přináší radost i adrenalin. Rychlost, akci, emoce i krásné ženy, to vše vás učím zachytit hledáčkem fotoaparátu.
Pohádka aneb splněný sen
Je 3. srpen 2018, místo u vody, nebo na dovolené, trávím tento tropický víkend na Brněnském automotodromu. Proč? Splnil se mi SEN! Jede se tu MotoGP a já mám tu čest být u toho. Ne jako divák, za plotem, ale jako akreditovaný fotograf.
Spolu s několika desítkami dalších kolegu z celého světa se tu od pátku do neděle snažíme zachytit v akci ty největší hvězdy. Valentino Rossi, Marc Marquez, Andrea Dovizioso, Jakub Kornfeil nebo Karel Abraham a další borci se proháněji po rozpáleném asfaltu Masarykova okruhu.
Procházím se kolem trati, chvílemi se usmívám, potom nevěřícně kroutím hlavou a chce se mi plakat, je to jako POHÁDKA, jsem součástí tohoto kolotoče MotoGP!! Byl to boj, trvalo to skoro deset let,ale podařilo se. Jsem tu a užívám si to!
Ale...
Přitom k tomu nemuselo vůbec dojít, ještě před pár lety jsem nevěřil, že je něco takového možné. Začínal jsem fotit malým kompaktem, nevěděl nic o tom, jak fotit. Výrazy jako ISO, světelnost objektivu, rychlost závěrky nebo panning mi neříkali téměř nic. V jakém programu upravovat fotografie, jakou techniku si opatřit, prostě nic!
Fotil jsem rodinu, snažil jsem se fotit broučky a další havěť v trávě. Postával jsem s fotoaparátem za plotem automotodromů a pozoroval lepší a šťastnější kolegy. Mockrát mě napadlo, že to nemá cenu, že má snaha fotit je marná. Rozmazané fotky, barevné šmouhy. Prostě nic neumím, nemám takovou výbavu jako oni. Nemám šanci.
Zmar a frustrace
Když jsem občas potkal na závodech některé mé kamarády, kteří dostali akreditaci a fotili velké závody, byl jsem dost naštvaný (žil jsem v přesvědčení, že já jsem lepší než oni). Taková nespravedlnost, proč oni mají akreditaci a já ne?
Dost jsem se tím tehdy trápil. Myslel jsem, že je to tím, jakou mají výbavu, lepší a dražší fotoaparáty. (Později jsem pochopil, že byli tehdy opravdu lepší, než já) Chtěl jsem ze vším švihnout a vykašlat se na focení, zmar a frustrace byla tehdy veliká
Zlom - ROAD RACING
V roce 2010 jsem ovšem našel něco, co změnilo můj přístup a dostal jsem impuls k dalšímu focení. Našel jsem Road Racing. Závody motocyklů na přírodních okruzích. Na tyto závody se člověk dostal blízko k trati i bez oné kouzelné kartičky zvaná akreditace.
To už jsem měl, podle mě, parádní foťák, zrcadlovku NIKON a několik objektivů. Začal jsem jsem se také více zajímat o to, jak vyfotit konkretní scénu. Učil jsem se jak správně používat svou zrcadlovku. Postupně jsem si osvojil různé techniky focení. Také jsem se naučil fotky zpracovávat v počítači. Pořídil jsem si několik programů na úpravu fotek.
Na závodech jsem se seznámil s těmi důležitými lidmi z médií. No a začátkem roku 2015 jsem si dodal odvahy a oslovil jsem několik internetových motoristických magazínů, zda nemají zájem o spolupráci. Začala první spolupráce, s ní přišly první akreditace jak na naše, tak i na mezinárodní závody. Koupil jsem si další a lepší fotoaparát, lepší objektivy, investoval jsem i do lepšího notebooku a programů pro úpravu fotografií.
Od té doby jsem se zúčastnil desítek závodů nejen v Čechách a na Slovensku, ale také v Maďarsku a ve Francii. Tam jezdím pravidelně, už pět let fotit největší automobilový závod světa - 24H Le Mans. Stojím tam sice za plotem, jako divák, ale i tak je to neuvěřitelný zážitek. Získat akreditaci na tento závod, to je privilegium pro vyvolené.
Dnes fotím a občas i píšu pro motoristické magazíny MOTORMIX.CZ, MOTORKARI.CZ, SILNIČNÍMOTORKY.CZ a také pro magazín mé kamarádky EVA-MOTO.COM, fotografie ze závodů se občas objeví i v tištěných časopisech jako MOTOHOUSE nebo ČMN. Mou oblíbenou disciplínou je sice motorsport, ale od té doby, co více cestuji po světě fotím rád krajinu, nebo architekturu. S fotoaparátem v ruce jsem navštívil Srí Lanku, Bali, New York, Zanzibar …
Fotografování je nádherná, ale těžká disciplína. To kouzlo, zachytit ten okamžik, ať už souboje jezdců na trati, nebo nádherného jelena pasoucího se na louce u lesa, či dobře nafotit rodinnou oslavu, to je kumšt.






